Sklizeň

Po dlouhé odmlce jsem se konečně dostal

k napsání alespoň několika řádek.

Už je sice polovina listopadu

a na vrcholích hor se již bělá sníh,

ale vrátím se teď o dobrý měsíc zpět

- ke sklizni rýže.

I malí medvědi se chopili srpu a pomáhali se sklizní.

Chtělo to možná ještě chvilku počkat a dopřát

klasům více sluníčka, ale letošní podzim

byl samý déšť a ne a ne se vyčasit. Nehledě

na to už tou dobou sklizeň dole v údolí

dávno skončila, takže jsem se

odhodlali...

Ač už se běžně používá kombajn či minálně motorem poháněná

sekačka, v horských políčcích obé zapadne záhy do bahna a je

k nepoužití, takže veškerá práce

probíhá ručně.

Kdepak chvilka oddechu; namísto klasů musí člověk

tahata medvědy...

Požaté klasy se svazují, aby se mohly snáze nosit a posléze

sušit.

Jeden ze způsobů je takto s nimi doslova zatočit, nicméně

máte-li zrovna v rukou klasy ztěžklé deštěm, není

to zrovna hračka. I proto místní lidé používají

mnohem jednodušší způsob. Mimochodem na svázání

se používá wara čili rýžová sláma

z loňské sklizně.

Táák, pěkně rýži přes rameno a jde se...

Když člověku kolečko v rukou ztěžkne, říká

si, že se letos pěkně urodilo...

Pěkně rozvěsit a zhruba dva týdny sušit...

Už jen pohled na zlaté klasy

má člověk radost

a ne a ne se dočkat

až ochutná čerstvou rýži.