pátek 19. listopadu 2010

Na jih...

Před třemi týdny, zrovna když se v oblasti motal
podzimní tajfun, jsem se vypravil na Tchaj-wan.
Nikoli za cestováním, ale pracovně. Byl jsem pozván
na konferenci na univerzitě Tzu Chi ve měste Hualien
na východním pobřeží, takže vzhůru na jih,
kde tou dobou panovaly příjemné
teploty kol 25 stupňů.


Nejen na hlavním nádraží v Taipei, které je na fotografii nahoře,
ale takřka na každém nádraží najdete
noční čekárnu pro ženy.


První tchaj-wanské jídlo. Obdoba japonského obentó,
rýže, zelenina a maso úhledně srovnané
v malé krabičce. Stačilo ji otevřít,
a už se ven line sladká vůně badyánu,
bez kterého se místní kuchyně zkrátka
neobejde. K tomu lahodný
jasmínový čaj...


Kampus university Tzu Chi.



Ne že by Hualien nebylo zajímavé město, ale
v nadupaném programu
nebylo na nějaké loudání se ulicemi čas.
Od rána do večera v kravatě...

Než jsem se rozkoukal,
už nás rychlík přivezl
po zhruba třech hodinách
do hlavního města Taipei.
Bylo už sice kolem desáté večer,
ale zdejší noc teprve začíná.
Tchaj-wanská kamarádka
nás spolu s kolegou
protáhla nočním městem
a tržnicemi, které pulsují
do ranních hodin...




Nesměli jsme pochopitelně vynechat
tchaj-wanský čaj. Oolong z vrcholku
Ledové hory je samozřejmostí,
k tomu ještě ručně trhaný čaj z hory Ari.


Ani prasečí nožky nebyly k zahození...




Národní muzeum těsně před odletem.
Na muzeum "Starého paláce", pyšnícím
se nespočtem sbírek, by bylo potřeba
spíše několik týdnů, nikoli hodin.
Při pohledu na umělecké artefakty
vytvořené před několika tisíci lety
si člověk znovu uvědomí
hloubku a bohatství asijské civilizace.



Žádné komentáře:

Okomentovat