Na jih...

Před třemi týdny, zrovna když se v oblasti motal

podzimní tajfun, jsem se vypravil na Tchaj-wan.

Nikoli za cestováním, ale pracovně. Byl jsem pozván

na konferenci na univerzitě Tzu Chi ve měste Hualien

na východním pobřeží, takže vzhůru na jih,

kde tou dobou panovaly příjemné

teploty kol 25 stupňů.

Nejen na hlavním nádraží v Taipei, které je na fotografii nahoře,

ale takřka na každém nádraží najdete

noční čekárnu pro ženy.

První tchaj-wanské jídlo. Obdoba japonského obentó,

rýže, zelenina a maso úhledně srovnané

v malé krabičce. Stačilo ji otevřít,

a už se ven line sladká vůně badyánu,

bez kterého se místní kuchyně zkrátka

neobejde. K tomu lahodný

jasmínový čaj...

Kampus university Tzu Chi.

Ne že by Hualien nebylo zajímavé město, ale

v nadupaném programu

nebylo na nějaké loudání se ulicemi čas.

Od rána do večera v kravatě...

Než jsem se rozkoukal,

už nás rychlík přivezl

po zhruba třech hodinách

do hlavního města Taipei.

Bylo už sice kolem desáté večer,

ale zdejší noc teprve začíná.

Tchaj-wanská kamarádka

nás spolu s kolegou

protáhla nočním městem

a tržnicemi, které pulsují

do ranních hodin...

Nesměli jsme pochopitelně vynechat

tchaj-wanský čaj. Oolong z vrcholku

Ledové hory je samozřejmostí,

k tomu ještě ručně trhaný čaj z hory Ari.

Ani prasečí nožky nebyly k zahození...

Národní muzeum těsně před odletem.

Na muzeum "Starého paláce", pyšnícím

se nespočtem sbírek, by bylo potřeba

spíše několik týdnů, nikoli hodin.

Při pohledu na umělecké artefakty

vytvořené před několika tisíci lety

si člověk znovu uvědomí

hloubku a bohatství asijské civilizace.