Copak to asi vyrábí?

Ahoj, opět se hlásí Niko.

Tentokrát Lesní školka a veselá ruční práce.

Během procházky jsme nasbírali různé lístky či kvítky. Tak copak z nich asi vznikne?

Hmm...nějaká trubička...

Nakukuje dovnitř a kroutí s tím dokola...

Už je jasno!? Tak, tak, to, co jsme vyráběli, byl krasohled. Krasohled z kvítků, co se nám během procházky zalíbily. A svět, do kterého jsme se zatajeným dechem nahlíželi, takhle krásně zářil:

Luční kvítí či květy plevele, tak obyčejné a rostoucí na každém rohu. Ve skutečnotsi jsou velkmi překrásné. Tu jejich krásu nesledovaly se vzrušením nejen děti, ale i dospělí.

"Zase zítra nabíráme jiné lístky a květy, viď," povídal nadšeně syn před spaním. Najde i zítra pěkné kvítky? Zítřejší procházka bude zase o kus zajímavější.

(původní text a foto: niko)

Létavka - nový život

Ahoj, opět se hlásí Niko.

Třicet let mi trvalo, než jsem si toho všimla. Mám ráda žáby! A tak vám dnes představím žábu, obyvatelku mých oblíbených japonských horských vísek. Bydlí i v našem horském políčku a jmenuje se moriaogaeru, čili létavka (Rhacophorus arboreus).

Už samotné jméno nám o ní dost napoví - mori znamená les, ao pak zelenou barvu (zahledáte-li ve slovníku, vyleze vám na stoprocent modrá, ale nenechte se zmást. Japonské vnímání barev je zcela odlišné od českého. Koneckonců zelená na semaforu je v Japonsku také ao.) Ale vraťme se zpět. Moriao je žába, která hbitě šplhá po stromech. Odstín barvy se liší od žabky k žabce, ale víceméně se jedná o světle zelenou. Její příjemně hluboké kvákání nás během parných dnů doprovází při práci na poli.

　　　　　　　　　　　　　　　　　　　　　　　　　　　　　　Dobrý den! Jmenuji se létavka.

　　　　　　　　　　　　　　　　　　　　　　　　　　Nedívejte se prosím na mě tak upřeně...

（Podrobné informace najdete zde. v japonštině.　
　http://www.hitohaku.jp/education/frog/zukan/moriao.html　　）

Největší specialitou létavky jsou její vajíčka. V čase páření vylezou létavky na větev vyčnívající nad vodní hladinu, kde z pěnové hmoty vytvoří vajíčkový vak.

Jednou tak velkou samičku obklopí hned několik samců a všichni svorně nohama míchají oplodněná vajíčka tak, až vznikne velmi jemná pěna chránící samotná vajíčka.

Hned několik samečků najednou... Nikde ale není vidět, že by se o jedinou samičku nějak přetahovali. Pro další generaci, pro pokračování nenahraditelného života, jak by se navzájem chránili, jak by splynuli v jedno tělo.

Po zhruba jednom až dvou týdnech se na svět vyklubou pulci. Trpělivě čekají na déšť, a když se se v dešťových kapkách rozpustí pěna, padají i s ní přímo do vody jeden za druhým...žbluňky žbluňk. Potom už (stejně jako u jiných druhů žab) žijí pulci létavek ve vodě, než jim narostou nožky a stanou se z nich dospělé žáby a žabáci.

I letos se nám podařilo spatřit porod létavek. Okamžik, kdy se rodí nový život, nenahraditelný život, sledoval se zatajeným dechem i čtyřletý syn. Spolu s nenahraditelnými kamarády.

Zrod nového života je sice velkým dramatem, odehrává se však tiše, bez jediného zvuku. Tenhle zázrak se jistě zapíše i do srdcí malých zbojníků.

Přála bych si, aby nikdy nezapomněli. Na okamžik, kdy jim rodící se nový život zcela učaroval.

(původní text a foto: niko)

Jazz v chrámu

Většinou se z buddhistických chrámu line zvuk súter a vůně kadidla, nedaleký chrám Džókódži, spojený s jednou z velkých postav japonského buddhismu, s Šinranem, se ale čas od času promění na koncertní síň. Tentokrát sem zavítal Jamašita Jósuke, jazzový pianista známější možná více v zahraničí než v Japonsku. K tomu si přidejte: za bubny sedí Ponta Murakami, na basu hraje Sakai Benisuke a na basovou flétnu Tenda Tóru. A jméno formace, která se dala dohromady "jen" kvůli čtyřem koncertům, zní: The Force. Jak jinak! Po dlouhé době jsem zažil pořádný živý koncert, při němž zapomeneš, kolik je hodin, kde jsi, co jsi a odkud jsi přišel. Hudba člověka zcela spolkne a prostoupí i do malíčků u nohou. Jakpak by ne, když to evidentně baví i ty čtyři na malém improvizovaném pódiu. I zbojníka to zhruba na hodinu zcela přikovalo, což je vzhledem ke zbojníkově povaze výkon přinejmenším úctyhodný a srovantelný tak k deseti svazkům oblíbených knížek...

Mimochodem, bezesporu největším lákadlem tohoto koncertu byl samozřejmě Jamašita Jósuke, ale to co předváděl Tenda Tóru, bralo nejen mně dech. Tenhle jazzový mistr žije a hraje v německém Berlíně, takže pokud budete mít náhodou cestu kolem...

Jsme na poli

Více jak týden prakticky nezapršelo a teploty se konečně usadily na červnových hodnotách. Rýžová políčka se proměnila v teplou lázeň; ještě mladé sazečky rýže si myslely pravděpodobně něco velmi podobného jako můj děda, když se se slovy: "To je dneska kafíčko...", nořil do teploučké vody českých rybníků.

Pravda, teplé počasí svědčí nejen rýži, ale i pleveli. Co se jen vyrojilo zelených špuntů, co jich zapustilo zatím tenoučké kořínky do jemného blátíčka. A k nim se přidala armáda nosatců (japonsky zómuši) - což o to dospělí broucí jen ukusují listí a nechávají na něm typické oranžové čárky, ale když se pak larvy pustí do kořenů...

Správně hádáte, že jedním z důvodů, proč se na tomto blogu neobjevil už nějaký pátek žádný příspěvek, je boj s plevelem a nosatci. Nejjednoduší by bylo postříkat pole přípravky proti pleveli a proti hmyzím škůdcům a pak už se věnovat je sekání trávy na hrázkách aze (nebo postříkat i ty...) - tak jak to praktikuje většina zemědělců, ale to už by nebyla žádná legrace. Navíc na těch třech malých horských políčkách, na kterých hospodaříme, se to ve třech dá krásně zvládnout a ještě zbude čas zasadit dýni, rajčata a okurky, když přijde na člověka při práci na poli hlad.