Vzpomínky na červenec IV. Obyvatelé polí

Opět je tu niko, tentokrát s posledním ohlédnutím za červencem,

ve kterém představím několik obyvatel našich rýžových políček

*:..｡o○☆*ﾟ¨ﾟﾟ･*:..｡o○☆*ﾟ¨ﾟﾟ･*:..｡o○☆*ﾟ¨ﾟﾟﾟ ･*:..｡o○☆*ﾟ

Jak se oteplilo, povyrostla pěkně i rýže.

I obyvytelé políček se malí čile k světu.

Na přelomu června a července vytvořily krsáné

osvětelné světlušky. Bylo jich letos tolik, že člověk

nepoznal, kde končí taneční rej světlušek a kde

začíná hvězdné nebe.

　　　I na špičce prstu světluška nijak neběsní a nevyvádí.

Za bílého dne je pak pole královstvím vážek. Šiokaratonbo (vážka bělořitná), onijanma (čili páskovec Seiboldův) či červená akatonbo (Sympetrum frequens). Jak spořádáné letky hlídkují hned tu, hned támhle. Co chvilku se mezi klasy objeví párek, občas je vidět samičku, jak klade vajíčka. I napřesrok se určitě narodí spoustu larev - jago.

　　　　　　　　　　　　Opravdu zářivá červeň！

A pak je tu brouk zvaný koimuši (appasus japonicus). Samička naklade vajíčka přímo

na samečkova záda. S nákladem drahocenných vajíček pak taťka brázdí pole a přilehlé

stružky. Na první pohled trochu zábavná pojízdná školka.

　　　　　　　　　　Zaber, taťko！

Tak, tak, rýžová políčka jsou v létě plná života.

Vzpomínky na červenec III. Batikování

Opět je tu niko a další, v pořáadí již třetí ohlednutí za červencem.

Tématem je batikování. Pokaždé ve školce batikujeme šátek, tentokrát jsme vyzkoušeli

tričko.

..｡o○☆*ﾟ¨ﾟﾟ･*:..｡o○☆*ﾟ¨ﾟﾟ･*:..｡o○☆*ﾟ¨ﾟﾟﾟ ･*:..｡o○☆*ﾟ

Nejprve pomocí hůlek a gumiček vytvoříme vzor. Když je hotovo, vložíme do indiga, a pak už jen pořádně propláchnout ve studené vodě, až se usadí pěkná tmavá barva. Důležité je během propláchnutí a ždímání trička dovnitř vhníst i vzduch.

I ruce budou možná zmodrají? Pro jistotu je taky zagumičkuju...

Když je vypráno, tričko pověsíme. Dobré je ještě látku dlaněmi trochu poplácat a vyrovnat, aby zmizely vypoukliny po gumičkách.

　　　　Batikujeme už potřetí. Poslední úpravy z rukou veterána.

Hotové tričko!

Ve čtyřech letech malý medvěd pomalu dospěl k malému probuzení k módě.

S výtvorem plná spokojenost.

　　　　　　　　　　　　　　　　 　A ještě fešácká póza!

Vzpomínky na červenec II. Moře

Dobrý den, je tu opět Niko a vzpomínky na červenec, část druhá.

Běžně běhají malí medvědi po horách a po lesích, ale tady v Džóecu je i moře vlastně za rohem. A tak se, po veselé sklizni ve slivoňovém sadu, zastavili medvědi u moře. Kdepak v létě je moře zapotřebí. Stačí jen být nablízku a než se člověk naděje, stojí nahý na pláži a celým svým tělem chce to moře cítit.

Do naha vysvlečená nebyla jen tělíčka malých medvědů, ale skoro jistě i jejich srdce. Dětský smích, vycházející hluboko hluboko (možná až se samého žaludku), se ten den rozezníval na mořském pobřeží.

A moři ten dětský smích moc sluší.

Vzpomínky na červenec I. Slivoňové dny

Dobrý den, tady NIKO.

Než jsme se rozkoukali, je léto v plném proudu.

Každý den je opravdu opravdu opravdu (to není překlep) vedro.

I v noci je teplo, že se ani spát nedá, a tak jsem se konečně

dostala k blogu. V několika článcích, tím dnešním počínaje,

bych se chtěla několikrát vrátit k červencovým dnům.

Začněme slivoněmi, neboť právě červenec je jejich časem.

*:..｡o○☆*ﾟ¨ﾟﾟ･*:..｡o○☆*ﾟ¨ﾟﾟ･*:..｡o○☆*ﾟ¨ﾟﾟﾟ ･*:..｡o○☆*ﾟ

Na začátku července vyrazili malí medvědi z Lensí školky

na výlet za trháním slív.

　　　　　　　　　　　　　　　　Ještě kousek a dosáhnu na tebe!

Letos bylo období slivoňových dešťů poměrně dlouhé, a tak se výlet

za slivoněmi opozdil o dobrých deset dní oproti minulým létům.

Ale i tak medvědi nasbírali spoustu náramných slív.

　　　　　　　　　　　　　　　SIce malinké, ale pěkňoučké slívy.

Ale pozor - slivoňová "práce" teprve začíná.

Odňoupnout bubáka, chudinku slívu tu a tam

pěkně proděravět a šup s ní do ledového nebo

třtinového tmavého cukru, popřípadě do medu.

Letos jsme vyrobili celou řadu slívových sirupů.

　　　　　　　　　　　　Popravdě, letos jsem nějak zapomněla vyfotit výrobní proces; tohle je loňská fotka...

Krom toho vyrobili malí medvědi spoustu sušených slív, takzvaných umeboši.

Zhruba za měsíc, tedy teď na začátku srpnna, jsou slívové sirupy akurát

k pití. Smíchat s vodou a ledem a plnými doušky......mňam.

Vedro je rázem pryč a ta svěží chuť....!

Hned by se jeden přepil...

Snad vydrží aspoň do konce léta.....??????

foto a původní text: niko

Krasavice

Na mezi rozkvetla

malá krasavice,

japonsky se jí říká nedžibana,

květina-šroubek,

poněvadž její kvítky obtáčejí

stonek kolem dokola

v pravidelné šroubovici.

Když z člověka crčí pot

při vytrhávání plevele,

dokáže pohled na její drobné

kvítky zahřát u srdce.

"Zahřát....!?"...

v tomhle vedru....!!!

Kdepak s poetikou,

když už bůhví kolik týdnů

neklesá denní teplota

pod třicet.