... a zatím na poli

"Na poli se sesula půda," z podzimného poklidu nás vyrušil náhlý telefonát od kamaráda. Pravda, ještě před sklizní došlo k malému sesuvu půdy, ale tentokrát se utrhl celý kus svahu. Japonsko, bohaté na dešťové srážky a také na příkré horské svahy, o sesuvech půdy ví své. Při lijácích či zemětřesení k nim dochází pravidelně ve všech koutech země, a i když se všude možně zpevňuje, betonuje, vyztužuje...čas od času k nějakému neštěstí dojde. V místě, kde pěstujeme rýži, ostatně před zruba třiceti lety došlo k sesuvu půdy, který pohřbil celou vesnici.

I naše políčko vypadá, jak kdyby se do něj zakousl obr. Horní pole zůstala takřka nedotčeno, odnesla to jen hrázka; zhruba pětina spodního pole je však zavalena hlínou a kamením.

Úředníci z města už odklepli podporu na odstranění následků téhle malé pohromy, takže do jara by mělo být pole zase fit - bez těžké techniky ale nic nezmůžeme. Při pohledu na tu spoušť je člověku trochu smutno, ale v místech,

kde vznikla políčka na příkrých horských srázech, je to denní chleba. Sesuvům se dá částečně předejít, zorá-li se pole hned po sklizni. Nicméně letos přišly po velmi horkém a suchém srpnu, zářijové neobvykle prudké a vydatné

deště. Takřka vyschlé pole, kde se pravděpodobně změnil i tok spodní vody, tak čelilo náhlému návalu vody, se kterým si zkrátka nevědělo rady.

Na horním poli jsem udělal provizorní hrázku, aby voda dále neutíkala do sesuvem poškozené části; dole bylo zase třeba vytvořit stavidlo, které by vodu odvádělo ze sesuvem přehraženého pole. Hasagi, tyče na sušení rýže, už jsou taky sklizeny, už se holt blíží zima.