Člověk dělá chvíli tohle a hned zase támhleto, a než se naděje, je tu září. Rýže za tu dobu pěkně povyrostla. Tak se teď znovu ponoříme mezi měsíc staré fotky a vydáme se po rýžových stopách. 
Na začátku srpna nasadila rýže na klasy. Už jsem se strachovali, zda-li se vůbec klasy objeví. Ale rýže už je taková bojovnice od přírody. Ať si je sebemenší a slabounká, nakonec se klasy vždy objeví. I v případě takových nešikovných rolníků, jako jsme my.
Jakmile se objeví klasy, přestává i boj s plevelem. Jednak rýže už pěkně povyrostla a druhak by člověk mohl poškodit klasy, takže se zkrátka na pole nedostane. A tak i všem těm plevelům, co s nimi člověk tak urputně bojoval, je najednou do tance, a zatímco se tváří jakoby nic, rostou jako z vody. Bílé drobounké kvítky rýže tak nejsou zanedlouho jedinou ozdobou rýžových políček, než se rozkoukáš, tu a tam už vykukují kvítky plevele. Což o to, květy jsou to roztomilé, ale radost z nich zrovna nemáš. A ať si mrmláš po vousy, jak chceš, stejně se pod rýží vytvoří na mnoha místech krásný zelený koberec. To je tak, když se nepoužívají herbicidy...
A zatímco ubírá rýži výživu vykvete konagi do krásy
Žádné komentáře:
Okomentovat