Opět je tu niko, tentokrát s posledním ohlédnutím za červencem,
ve kterém představím několik obyvatel našich rýžových políček
*:..｡o○☆*ﾟ¨ﾟﾟ･*:..｡o○☆*ﾟ¨ﾟﾟ･*:..｡o○☆*ﾟ¨ﾟﾟﾟ ･*:..｡o○☆*ﾟ
Jak se oteplilo, povyrostla pěkně i rýže.
I obyvytelé políček se malí čile k světu.
Na přelomu června a července vytvořily krsáné
osvětelné světlušky. Bylo jich letos tolik, že člověk
nepoznal, kde končí taneční rej světlušek a kde
začíná hvězdné nebe.
I na špičce prstu světluška nijak neběsní a nevyvádí.
Za bílého dne je pak pole královstvím vážek. Šiokaratonbo (vážka bělořitná), onijanma (čili páskovec Seiboldův) či červená akatonbo (Sympetrum frequens). Jak spořádáné letky hlídkují hned tu, hned támhle. Co chvilku se mezi klasy objeví párek, občas je vidět samičku, jak klade vajíčka. I napřesrok se určitě narodí spoustu larev - jago.
Opravdu zářivá červeň！
A pak je tu brouk zvaný koimuši (appasus japonicus). Samička naklade vajíčka přímo
na samečkova záda. S nákladem drahocenných vajíček pak taťka brázdí pole a přilehlé
stružky. Na první pohled trochu zábavná pojízdná školka.
Zaber, taťko！
Tak, tak, rýžová políčka jsou v létě plná života.
Nadhera! Diky za krasne obrazky (jako vzdy). Tedy svetlusku jsem videl (nepocitam-li nedavno shlednuty serial "HOTARU NO HIKARI") naposledy na Slovensku, nekdy pred 30 lety! Moment, jeste vlastne v roce 1992 v oblasti Kyota... ale nikdy ne tak zblizka.
OdpovědětVymazatZkoušeli jsme vyfotit ten úžasný tanec, kdy se prolínají jasně a dlouze svítící gendžibotaru a krátce a slaběji svítící heikebotaru a kdy to blikotá dole a nahoře ve větvích.....ale pro naši kameru to bylo moc. Oněměli jsme nejen z krásného tance světlušek, ale i z dokonalosti lidského oka, které tu krásu umí vychutnat.....
OdpovědětVymazat