Na nádraží v Niicu, kde měli na nástupišti pěkné staré sloupové hodiny, přibyl nový personál.
Holt je to krasavice, do které se jeden hnedle zakouká...
Různé ciferníky a páčky... I kotel, ve kterém se spaluje uhlí je trošku vidět.
Projeli jsme nížinou Ečigo, která už zezlátla zrajícím rýží
a v místech, kde si to vlak sviští podél řeky Agano, jsme dali parní lokomotivě sbohem.
V Cugawě se pak natáhli do horských lázních a prošli
po zbytcích dlážděné cesty, která tu zbyla jako vzpomínka na cesty knížat daimjó do
Eda a zpět.
Dnes jsme mimořádně necestovali
autem, a tak jedno pivečko
v odpoledním vedru chutnalo
zvláště náramně.
Po dlouhé době
jeden den "volna."
Žádné komentáře:
Okomentovat