sobota 26. června 2010

Létavka - nový život

Ahoj, opět se hlásí Niko.
Třicet let mi trvalo, než jsem si toho všimla. Mám ráda žáby! A tak vám dnes představím žábu, obyvatelku mých oblíbených japonských horských vísek. Bydlí i v našem horském políčku a jmenuje se moriaogaeru, čili létavka (Rhacophorus arboreus).

Už samotné jméno nám o ní dost napoví - mori znamená les, ao pak zelenou barvu (zahledáte-li ve slovníku, vyleze vám na stoprocent modrá, ale nenechte se zmást. Japonské vnímání barev je zcela odlišné od českého. Koneckonců zelená na semaforu je v Japonsku také ao.) Ale vraťme se zpět. Moriao je žába, která hbitě šplhá po stromech. Odstín barvy se liší od žabky k žabce, ale víceméně se jedná o světle zelenou. Její příjemně hluboké kvákání nás během parných dnů doprovází při práci na poli.

                              Dobrý den! Jmenuji se létavka.

                          Nedívejte se prosím na mě tak upřeně...

(Podrobné informace najdete zde. v japonštině. 
 http://www.hitohaku.jp/education/frog/zukan/moriao.html  )


Největší specialitou létavky jsou její vajíčka. V čase páření vylezou létavky na větev vyčnívající nad vodní hladinu, kde z pěnové hmoty vytvoří vajíčkový vak.


Jednou tak velkou samičku obklopí hned několik samců a všichni svorně nohama míchají oplodněná vajíčka tak, až vznikne velmi jemná pěna chránící samotná vajíčka.

Hned několik samečků najednou... Nikde ale není vidět, že by se o jedinou samičku nějak přetahovali. Pro další generaci, pro pokračování nenahraditelného života, jak by se navzájem chránili, jak by splynuli v jedno tělo.

Po zhruba jednom až dvou týdnech se na svět vyklubou pulci. Trpělivě čekají na déšť, a když se se v dešťových kapkách rozpustí pěna, padají i s ní přímo do vody jeden za druhým...žbluňky žbluňk. Potom už (stejně jako u jiných druhů žab) žijí pulci létavek ve vodě, než jim narostou nožky a stanou se z nich dospělé žáby a žabáci.

I letos se nám podařilo spatřit porod létavek. Okamžik, kdy se rodí nový život, nenahraditelný život, sledoval se zatajeným dechem i čtyřletý syn. Spolu s nenahraditelnými kamarády.


Zrod nového života je sice velkým dramatem, odehrává se však tiše, bez jediného zvuku. Tenhle zázrak se jistě zapíše i do srdcí malých zbojníků.

Přála bych si, aby nikdy nezapomněli. Na okamžik, kdy jim rodící se nový život zcela učaroval.


(původní text a foto: niko)

2 komentáře:

  1. určitě malí zbojnici nazapomenou na tenhle okamžik,vždyť zrod nového života je vždy veliký zázrak . Asi bych stejně jak děti se zatajeným dechem pozorovala porod létavek a to mám ze žab dost značný respekt.

    OdpovědětVymazat
  2. To, co naučí zbojníky les a hory, nezvládne sebelepší škola. Na jednom místě se nový život rodí, o kus dál právě pulčíci hromadně mizí v útrobách psíka mývalovitého jako vyhledávána pochoutka. I světlušky, co tak krásně svítí, tu nedudou déle jak deset dvanáct dní...

    OdpovědětVymazat