Jaro v horách

Na sklonku dubna jsme se vypravili do hor hluboko v údolí Kuwadori. Pod buky ještě tu a tam zbývaly závěje sněhu, avšak tam, kde už bílá pokrývka zmizela, vystavovaly slunci své květy kandíky (katakuri). Ve větvoví už prozpěvovala jabusame (tesie japonská) či sanšókui čili suříkovec šedý. Dole u řeky se právě pářili lejsci modrobílí (óruri; dole na snímku).
Z dutiny stromu na nás koukal rozespalý lovec hakubišin čili oviječ maskovaný, postrach kurníků, kromě zajíců po sobě zanechal hovínkovou stopu divočák i tanuki čili psík mývalovitý. Pozornost ale poutali i jarní květy, právě probuzení poslové jara.

Tohle je druh řebčíku ( Fritillaria koidzumiana ) varieta, kterou můžete nalézt jen v našem kraji.

Tohle je Heterotropa megacalyx. Zkoušel jsem marně nalézt český název...

Tuhle rostlinku také v Čechách nemáme. Latinsky se jmenuje Mitella koshiensis. Tady jí říkají košinočarumerusó. Přičemž koši (přešlo to i do latiny) je označení pro náš kraj, tuto varietu byste hledali těžko někde jinde. Mimochodem, své jméno dostala proto, že je podobná hoboji (noodle vendor flute), japonsky čarmera.

Bílý květem se honosí hanawasabi - divoká odrůda wasabi věrného průvodce japonského suši. Mimochodem i tento divoký příbuzný má dobrou chuť a pálí jako...jako křen...

Tohle je pro změnu příbuzná ostřice, Carex podogyna. Japonsky se jí říká tanukiran, kvůli podobnosti s varlaty tanukiho tedy psíka mývalovitého. Mno...

A nakonec violka. V Japonsku existuje bezpočet variet, téhle se tady říká tengusumire kvúli nápadné podobnosti s nosem pohádkové postavičky jménem tengu. Botanický název zní ale nagahašisumire, Viola rostrata var. japonica.