Vlaky

Japonci vlaky milují. Takový titulek by v žádném případě nepřeháněl, kdybyste měli v Japonsku to štěstí setkat se s milci železnice, pro které se ujala přezdívka "te'čan". Na serveru youtube jsou hodiny hodiny záběrů různých vlaků z různých úhlů při průjezdu různých nádraží a zákrut. Najdete specialisty na výhybky, specialisty na normálnímu smrtelníku nesrozumitelné číslice na spodcích vagónů, není problém narazit na vlastníka sbírky fotografií brzd nebo třeba štítů se jmény nádraží. Tuhle časně z rána, když jsem vyrážel na pracovní cestu, se nádraží hemžilo mladíky i staříky s kamerami, cestou na sever zde totiž stavěl slavný lůžkový "Blue train." Nemusíte se ale trmácet na nádraží v brzkých ranních hodinách. Zvláště v Tokiu není problém na ně narazit. Má-li někdo na nástupišti velmi kvalitní a drahý fotoaparát, nejlépe ještě trojnožku a snímá příjezd vlaku a ne rodinu odjíždějící na dovolenou, případně soustředěně nahrává staniční hlášení, pak máte jisto: máte před sebou pravého te'čana.

Nutno říci, že díky našemu tříletému zbojníkovi patří vlaky i do našeho každodenního života. Pomalu se začínáme orientovat v různých druzích rychlíků, plánujeme výlet parní lokomotivou, synovi posílám z cest fotky letištního expresu z Ósaky či metra v Sapporu jezdících nikoli po kolejích ale po pneumatikách. A jsme-li na návštěvě v Tokiu, nesmíme vynechat cestu vlakem a celou cestu sledovat strojvůdce.

Cestou do Kamakury. Linka Jamanote, Tokio.