Niigatskou prefekturu, takzvanou Sněhovou zemi, odděluje od pacifického pobřeží pás vysokých hor. Mraky, které nabraly vlhkost nad Japonským mořem, se přes horské štíty nedostanou, a tak všechen "náklad" shodí nad námi. Prosincový sníh většinou moc dlouho nevydrží, ale i tak to na procházce mezi rýžovými poli vypadá asi takhle.
Závěr roku slavíme tradičně u rodičů nedaleko Tokia, tedy na opačné straně Japonska. Stačí se přehoupnout přes několik horských průsmyků a po sněhu ani památky. V nížině Kantó nás místo sněhové vánice vítá obloha plná hvězd. Druhý den je jasno, i další den a na Nový rok jakbysmet. Člověku ani nepřipadá, že je zima.
Svatyně Curugaoka Hačiman v Kamakuře, poslední den roku
Žádné komentáře:
Okomentovat