I letos jsme pod horou Mjókó (2454m) vyváděli na sněhu. Lesní školka na sněhu. Iglů jsem pomáhal stavět poprvé v životě a stálo to za to, jen škoda, že jsme v něm nevydrželi až do rána. Tvrdý sníh pod sebou, bílé zdi kolem sebe...
Druhý den se nesl ve znamení sjezdu na pneumatikách či výletu na sněžnicích. K tomu všemu ještě velké bludiště. Být tak na chvilku špuntem a prodírat se úzkými cestičkami k cíli...
Kolem silnice vyrostly bélé zdi, značky a návěstidla pomalu ztratily svůj smysl. I když letošního sněhu není nijak rekordně mnoho, přece jen po několika slabých letech dorazila do kraje Ečigo pravá zima.
Místní sníh je těžký a mokrý, takže když se ho na střeše nashromáždí dva tři metry, nezbývá než ho shodit dolů dřív, než vezme za své celý dům. Při této práci rok co rok několik lidí zemře, zapanduvše do závěje, která člověka ze všech stran pevně sevře. To je odvrácená tvář zdejší krásné bílé krajiny. 
Nakonec je oheň zapálen a k číšce sake se zrovinka hodí čerstvě opečené sepie...
Dnes ráno hlásila místní meteorologická stanice 116 centimetrů sněhu. Měřící stanice je umístěna uprostřed města v nadmořské výšce 13 metrů. I naše universita se ocitla pod sněhem. Od sedmi ráno jsme odhazovali sníh na přístupové cestě k ubytovně, takže se nám podařilo bez zpoždění dovézt synka do školky. Jelikož (i díky malé nadmořeské výšce) zde teploty neklesají nijak hluboko pod nulu, používá se tu běžně tekoucí vody, která alespoň na hlavních úsecích celkem úspěšně bojuje s přívaly sněhu a vytváří alespoň průjezdný "základ". Silnice se nesypou, jen pluhy jsou v plné pohotovosti. I Praha, jak sledujeme na internetu, zažívá svých třicet centimetrů po sedmnácti letech, tady jsou však podobné sněhové dny na denním pořádku.
Jednotlivé budovy univerzity jsou propojeny krytými chodbami, takže našinec může suchou nohou tu do knihovny, tu na oběd do menzy. Inu, Sněhová země.
Trochu s předstihem zde dnes slavili Malý Nový rok, sai no kami. Na hranici shořely novoroční ozdoby, za chvilku se nad plameny pekly sépie či rýžové koláčky moči.
Do sněhu oděná krajina lákala k procházce....
Hlouběji v horách se sice člověk bořil místy po pás do sněhu (koho napadlo vyrazit bez sněžnic...), ale počasí bylo náramné. To se hned zapomene i na čvachtání v botách.
Pod sněhovou přikrývkou odpočívají rýžová pole a nabírají sílu...
O víkendu jsme vyrazili do malebného údolí Kuwadori. Zatímco u moře po sněhu ani památka a z nebe se bez ustání snášely bez ustání proudy deště, tady asi deset kilometrů ve vnitrozemí se kupí sníh. Padal bez přestávky celý den, bílá silnice mezi bílými závějemi. Znavení stavbou iglů, bobováním a lyžováním, jsme se ponořili do horských lázní. Zatímco kolem tancují sněhové vločky. lebedí si člověk v horké koupeli...
Oslavy Nového roku jsou v Japonsku jedním z nejdůležitějších svátků v roce. Svým způsobem se podobají českých Vánocům, neboť je zvykem trávit Nový rok v rodinném kruhu a navštěvovat příbuzné. Namísto vánočních dárků jsou bývá pro děti sice připravena jen otošidama, ve zdobené obálce schované kapesné.
