Sníh se tady v japonské prefektuře Niigata začíná hromadit až se začátkem nového roku, ale první nadílka náš kraj do bílého hávu oděla už ke konci prosince. Nejen na svazích okolních hor, ale i dole ve městě se vytvořili zhruba čtyřiceticentimetrové závěje.
Když uvážíte, že jsme jen asi pět kilometrů od pobřeží Japonského moře a nadmořská výška se tu pohybuje kolem patnácti až dvaceti metrů, je to slušný výkon. I proto se zdejšímu kraji přezdívá "Sněhová země". Sněhové mraky, které do sebe nasály vlhkost nad mořem, se nepřehoupnou přes hory dále na východ do nížiny Kantó k hlavnímu městu a vše spadne sem k nám. Dnes už je po ruce všemožná technika, ale kdysi nebylo v lidských silách odklidit všechen sníh, a tak na místy čtyř až pětimetrových závějích stávala cedule: "Zde pod sněhem je město Takada." (Jináč by poutníci najisto tu bílou pláň prostě přešli.) Místní lidé hloubili mezi domy tunely, pod sněhem pokračoval každodenní život. Horské vesnice odřízly od města zapadané průsmyky a lidé tak byli zvyklí postarat se sami o sebe. Dnes, kdy je po chvilce bez elektřiny vše vzhlru nohama, už si to nedokážeme ani představit. Se vší tou technikou jsem čím dál tím slabší a zranitelnější...
Žádné komentáře:
Okomentovat