středa 7. července 2010

Slivoňové deště


Každý rok v čas, kdy si předávají vládu jaro s létem, dorazí do Japonska cuju, slivoňové deště. Vlhko a teplo, doba, kdy se daří plísni všech druhů, kdy se při sebemenším pohybu na člověka lepí šaty. Okolní hory se stále vznášejí v oparu, pohrávají s mlhou a mraky a co okamžik vytvářejí novou a novou scenérii. Jen málokdy se vyjasní, tak aby bylo vidět až na obzor.

Ve Sněhové zemi se takřka každý den snese z oblohy něco kapek, občas se rozprší pořádně, ale není to nic proti Kjúšú na jihu, kde zrovna dnes vytrvalé deště strhly kus hory a poslaly hnědé bahno a kamení dolů do vsi. Naštěstí se to obešlo bez obětí na životech, stejně jako včerejší prudký liják o oblasti Tokia, kde se pod vodou náhle ocitlo náhle zhruba dvě stě domů a kde napadlo za několik hodin tolik srážek, jako v rodném Polabí za půl roku.

Během slivoňových dešťů kvetou hortenzie. Baňaté květy zdobí každý roh a naplní zvláště modrou barvou celý kraj. Kapky deště, co ulpěly na květech a listoví, jim pak ještě přidají na kráse. Hortenzie jsou možné jediné, kdo má ze slivoňových dešťů radost.


Slivoňové deště jsou úkazem specicfikým právě pro Japonsko, zasahují ještě na Taiwan a jižní části Korejského poloostrova. Mezi květnem a červencem se v oblasti střetává teplý a suchý vzduch z mongolského vnitrozemí, studený a vlhký vzduch od Ochotskéh moře a výrazně vlhký ale pro změnu teplý vzduch z monzunového pásu v oblasti Indonésie.

Jakoby nestačilo, že si člověk připadá chvilkami jako v prádelně, že musí dbát na to, aby pořádně větral a do útrob vestavěných skříní ošiire naskládal dostatečné množství "odvlhčovačů" (plastiková vanička s membránou a chloridem vápenatým - za pár týdnů nastřádá půl litru vody jako nic...), jinak ze zálohy zaútočí plíseň. Zvláště před deštěm se nepohne ani lísteček a je parno k zalknutí. Proto je zvykem pověsit na zápraží či okno zvoneček fúrin, jenž se zachvěje při sebemenším poryvu větru a alespoň dodá člověku pocit, že se přiblížil svěží vánek. Vůně katorisenkó, kouřového odpuzovače komárů, a jemné cinkání zvonků fúrin patří už neodmyslitelně k japonskému létu.


4 komentáře:

  1. >>Vlhko a teplo, doba, kdy se daří plísni všech druhů, kdy se při sebemenším pohybu na člověka lepí šaty.<<
    ...hm, to je asi jedna z mala veci, ktere mi v Japonsku nedelaji radost... ale i zde v Evrope je v tuto dobu peklo! Kdybych jedl savci maso tak bych si klidne mohl zakrojit kousek sve telesne schranky - jsem uplne vareny!!
    Nevim, jestli jsem se uz nekdy drive neptal (omlouvam se ale mam znacne "prehrate obvody") ale asi se ve vasem kraji (uz?) nepouzivaji ku bezplisnovemu skladovani textilii cajove bedynky?

    OdpovědětVymazat
  2. Srdečně zdravíme do evropských tropů. Po noční bouřce se od ráno z oblohy snáší nekonečný závoj jemného deště - štěstí, že občas z hor zavane chladivý vánek...

    Čajové bedýnky se používaly a (jak se zdá) stále ještě používají. Nejen k uskladnění textíloií, ale i na dokumenty, fotoaparáty apod. Neb jsou ze dřeva, chrání proti vlhkosti, plísni i žravému hmyzu i ultrafialovému záření. Alespoň tak to píší na HP jednoho z mnoha obchodů čajovým náčiním, které prodávají čajové bedýnky též jako populární doplněk interiéru.(http://www.ochakin.co.jp/ta1.html)

    Nutno však dodat, že to není záležitost zas až tak rozšířená. Po pravdě, než jsem zalovil na netu, nenašel jsem nikoho, kdo by čajovou bedýnku používal. Je dost možné, že se hojně používaly dříve, dnes je však nahradila prozaické průhledná plastová šuflátka vybavená odpuzovačem hmyzu a odháněčem vlhkosti (...nebo obráceně...)

    OdpovědětVymazat
  3. Dekuji moc za zajimaci odpoved. Hm, je to asi preci jen zalezitost caj-produkujicich prefektur...

    Tady je tedy horko primo pekelne! Musim se pri te prilezitosti priznat, ze furin na me kamizel nefunguje...

    OdpovědětVymazat
  4. Slivoňové deště, tak to tedy opravdu neni co závidět, ale krásné hortenzie, všude přítomné, to je opravdu nádhera, když je porovnávám s těmi na své zahrádce, zavistí blednu.

    OdpovědětVymazat