středa 7. července 2010

Nu vot těchnika...

Oteplilo se,
ohřála se i voda v rýžových polích
a rýži se konečně daří.

Po týdnech, kdy ji trápila studená voda stékající z hor či nájezdy mlsných brouků, si konečně rýže oddychla, dostala správnou barvu a trochu povyrostla. Naneštěstí se však daří i všem možným plevelům a spol. Třeba taková konagi, monochoria vaginalis, se ukrývá přímo mezi stonky rýže a tváří se jakoby nic. I hrázky a meze, které člověka pracně posekal ještě před sázením, už se zase proměnily v džungli.


Naštěstí je tu technika, která v boji proti pleveli všeho druhu. Prostor mezi jednotlivými svazky v jedné řadě sice zůstane nedotčen a zbývá (tak jako dosud ruční "čištění"), plevel mezi řadami mizí v hlubokém bahně, kde se pozvolna mění v hnojivo. S technikou získává zemědělný lid i více času na obhlížení polností ;-) , takže krom obligátního kosení hrázek a strání, se člověk může těšit z další a další generace žab, s takřka každodenního setkání s šimahebi, příbuzné naší užovky (Elaphe quadrivirgata ) či z prvního setkání s koimuši (appasus japonicus), vodním broukem, jehož sameček nosí vajíčka na zádech a stará se o ně až do vylíhnutí larev. Také není nouze o čolky ohňobřiché, ale rovněž i o pijavice, což už není zas až tak velká radost.

Rotační plečka

Imori, čili čolek ohňobřichý (Cynops pyrrhogaster)

bříško má opravdu jak v jednom ohni...


Žádné komentáře:

Okomentovat