Borůvky

Jeden náš kamarád pěstuje v horách kanadské borůvky, z nichž dělá džem. I letos (kvůli notné sněhové nadílce asi o týden později než obvykle) se zbarvily borůvkové plody do modra.

Zapomeňte na maličké keříčky českých borůvek. Na některé "stromy" si musíte vzít štafle, aby bylo možno sklidit. Tak, tak...i letos jsme vyrazili na pomoc při sklizni, která potrvá až do začátku září.

I malý medvěd pomáhal...

... ovšem jen zdánlivě. Košíček se ne a ne naplnit!

Občas se mezi listy mihne majestátná postava tesaříka. Ve skutečnosti ale není ale moc vítaným hostem, neboť se s chutí pouští do větví a kmínků borůvkových keřů. Při pěstování borůvek se nepoužívá hnojivo ani postřik proti škůdcům, jsou však farmy, které třeba dětem vyplácejí určitý obnos za jednoho odchyceného tesaříka (to se netýká jen borůvek ale prakticky všech ovocnářů a sadařů).

Chvilka oddechu na mezi

Mezi prací na poli přijde k dobru trocha odpočinku ve stínu stromů i voda, co pramení v nedaleké roklince (i když pivo také není k zahození...), tělo i ducha pak dokonale osvěží i sladké moruše, oblíbená to pochoutka "malých medvědů", kteří kvůli sladkým plodům občas zapomínají na okolní svět. Dříve se (a to nejen v našem kraji) hojně pěstovaly moruše jako potrava pro bource, s nimiž stojí a padá výroba hedvábí.

Na horním snímku jsou plody hlošiny (japonsky gumi; elaeagnus), které maji trochu trpkou chuť, ale chuťové pohárky potěší přinejmenším stejně jako moruše.

Slivoňové deště

Každý rok v čas, kdy si předávají vládu jaro s létem, dorazí do Japonska cuju, slivoňové deště. Vlhko a teplo, doba, kdy se daří plísni všech druhů, kdy se při sebemenším pohybu na člověka lepí šaty. Okolní hory se stále vznášejí v oparu, pohrávají s mlhou a mraky a co okamžik vytvářejí novou a novou scenérii. Jen málokdy se vyjasní, tak aby bylo vidět až na obzor.

Ve Sněhové zemi se takřka každý den snese z oblohy něco kapek, občas se rozprší pořádně, ale není to nic proti Kjúšú na jihu, kde zrovna dnes vytrvalé deště strhly kus hory a poslaly hnědé bahno a kamení dolů do vsi. Naštěstí se to obešlo bez obětí na životech, stejně jako včerejší prudký liják o oblasti Tokia, kde se pod vodou náhle ocitlo náhle zhruba dvě stě domů a kde napadlo za několik hodin tolik srážek, jako v rodném Polabí za půl roku.

Během slivoňových dešťů kvetou hortenzie. Baňaté květy zdobí každý roh a naplní zvláště modrou barvou celý kraj. Kapky deště, co ulpěly na květech a listoví, jim pak ještě přidají na kráse. Hortenzie jsou možné jediné, kdo má ze slivoňových dešťů radost.

Slivoňové deště jsou úkazem specicfikým právě pro Japonsko, zasahují ještě na Taiwan a jižní části Korejského poloostrova. Mezi květnem a červencem se v oblasti střetává teplý a suchý vzduch z mongolského vnitrozemí, studený a vlhký vzduch od Ochotskéh moře a výrazně vlhký ale pro změnu teplý vzduch z monzunového pásu v oblasti Indonésie.

Jakoby nestačilo, že si člověk připadá chvilkami jako v prádelně, že musí dbát na to, aby pořádně větral a do útrob vestavěných skříní ošiire naskládal dostatečné množství "odvlhčovačů" (plastiková vanička s membránou a chloridem vápenatým - za pár týdnů nastřádá půl litru vody jako nic...), jinak ze zálohy zaútočí plíseň. Zvláště před deštěm se nepohne ani lísteček a je parno k zalknutí. Proto je zvykem pověsit na zápraží či okno zvoneček fúrin, jenž se zachvěje při sebemenším poryvu větru a alespoň dodá člověku pocit, že se přiblížil svěží vánek. Vůně katorisenkó, kouřového odpuzovače komárů, a jemné cinkání zvonků fúrin patří už neodmyslitelně k japonskému létu.

Nu vot těchnika...

Oteplilo se,

ohřála se i voda v rýžových polích

a rýži se konečně daří.

Po týdnech, kdy ji trápila studená voda stékající z hor či nájezdy mlsných brouků, si konečně rýže oddychla, dostala správnou barvu a trochu povyrostla. Naneštěstí se však daří i všem možným plevelům a spol. Třeba taková konagi, monochoria vaginalis, se ukrývá přímo mezi stonky rýže a tváří se jakoby nic. I hrázky a meze, které člověka pracně posekal ještě před sázením, už se zase proměnily v džungli.

Naštěstí je tu technika, která v boji proti pleveli všeho druhu. Prostor mezi jednotlivými svazky v jedné řadě sice zůstane nedotčen a zbývá (tak jako dosud ruční "čištění"), plevel mezi řadami mizí v hlubokém bahně, kde se pozvolna mění v hnojivo. S technikou získává zemědělný lid i více času na obhlížení polností ;-) , takže krom obligátního kosení hrázek a strání, se člověk může těšit z další a další generace žab, s takřka každodenního setkání s šimahebi, příbuzné naší užovky (Elaphe quadrivirgata ) či z prvního setkání s koimuši (appasus japonicus), vodním broukem, jehož sameček nosí vajíčka na zádech a stará se o ně až do vylíhnutí larev. Také není nouze o čolky ohňobřiché, ale rovněž i o pijavice, což už není zas až tak velká radost.

Rotační plečka

Imori, čili čolek ohňobřichý (Cynops pyrrhogaster)

bříško má opravdu jak v jednom ohni...